Čerstvé zprávy z Emirátů…..díl druhý

Je na čase se podělit o další zážitky a zprávy ze soustředění v Emirátech. Máme po závodech, další den volna za námi, sluníčko svítí a kuře na kari už mi moc nechutná….

Závodní den je tu. Únava mě také navštívila a je potřeba se poučit z chyb….

Poslední únorový den se zde v Al Ain jel závod zvaný Wadi Adventure Race. Docela jsem se na tento závod těšila, ale bylo mi jasné, že to bude dlouhý náročný den.

Píše se mi to těžce, protože to pro mne nebyl úspěšný závod, ale i tak se ráda podělím o dojmy. Celý program začal už docela brzy ráno. Odstartovala jsem kategorií K1 ženy. První jízda byla smolná a já si odvezla 50 sekundovou penalizaci z protivené brány. K neštěstí jsem si druhou jízdu nepolepšila, protože jsem druhou jízdu zase jinou bránu opravdu minula. Na singlu jsem nejela tak špatně, ale několikrát jsem se dotkla brány a stálo mě to dobré umístění. Trať byla docela těžká, ale v tom mé chyby nebyly. Tento závod byl specifický i tím, že se jely vlastně dva závody. To znamenalo, že pojedu za den 8 závodních jízd. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že 8 jízd v jeden den je horší, než 8 jízd v kuse. Před každou jsem se šla na 20 minut rozpádlovat a to už si každý zvládne spočítat, kolik je 8×20 minut + závod. Přišla na mě únava. Proto se mi ani druhý závod moc nevydařil. Na kajaku jsem zajela svoji „životní jízdu“ zde v Al Ain a stačilo mi to na 4. místo. Na singlu jsem si po chybné jízdě dojela pro místo páté. Celý náročný den byl pak zakončen večeří se všemi zúčastněnými, což se mi moc líbilo, dobře jsem se najedla, večer jsem šla ještě na masáž a hned spát, abych byla připravená na další tréninkové dny.

 

Jsem snad nespokojená s teplotou 22 °C? 

Lehká únava stále přetrvávala, ale stačilo pár dní a zase jsem se dostala do rytmu. Jediná změna byla v tom, že nás trochu zlobilo počasí. Začalo pršet, teplota klesla na 23 °C, vítr foukal dost silně, a proto tréninky byly i o duševní rovnováze. Mě to ale zas tak nevadilo. Navíc s ohledem na to, že v Česku mrzne a sněží. Proto jsem se nad tím vůbec nepozastavovala a ani to nevnímala. Možná jenom to, že jsem se při běhu nebo na tréninku tolik nepotila (to neznamená, že by mě trenér šetřil )

Den volna, aneb udělej si výlet sama…

V neděli jsme měli opět volný den. Kamarádi ze Slovinska a další tréninková česká skupina už odjeli domů a já nějak nevěděla, co dělat. Mám trochu smůlu, že má tréninková parta tu byla již 5x a tak e jim na výlety nikam moc nechce. Já jsem ten den využila k tomu, že jsem se šla ráno proběhnout, pak jsem se asi 5 hodin učila (ano myslím to vážně), dali jsme si oběd a…

 

Třetí týden v poušti = třetí výlet na kopec

Vydala jsem se na místní vrcholek. Není to žádný Mount Everest a člověk je schopen být nahoře za 20 minut, ale i tak je to fyzicky náročná aktivita a to já mám přeci moc ráda. Vzala jsem si na vrch knihu (teď čtu PS od Ani Geislerové), přečetla pár kapitol, vyfotila se pro rodiče a na sociální sítě, chvíli jen tak koukala a šla zpátky. Sama jsem si vymyslela, že každý výstup dám na vrcholku kámen na již vystavěnou kamenitou pyramidu. Člověk se pak cítí lépe, motivovaně a nahoru se hned těším více. Na 2 hodinky jsem se stavila u bazénu „chytat bronz“ ačkoliv už Slunce neopalovalo, přečetla další kapitolku a večer se vydala zase na baráček. Den volna jsem si popravdě představovala jinak, ale i odpočinek byl potřeba a alespoň jsem načerpala nové síly.

Kuře na kari, Chicken Tikka Masala, Dhal, Sabdží, Parata, Chicken Biryani….

Pokud se naučíte těchto pár jídel nazpaměť, přežijete tu, jak dlouho vám to bude chutnat. Já jsem tato jídla jedla něco přes týden. Pak jsem se ale rozhodla v rámci možností vařit na baráku a to, na co mám opravdu chuť. Byly to převážně různé směsi s těstovinami, brambory, někdy i rýže, ale to asi nestojí ani za zmínku. Do místních podniků jsem chodila jen jednou týdně. Moc mi nedělalo dobře koření, ze kterého mne pálila žáha. Jakmile jsem to omezila, začala jsem se mnohem více těšit na ty momenty, kdy jsem se skupinkou na jídlo jela. Chutnalo mi to mnohem více. Mohu říci, že rýže je skvělá, ale samotná už to není taková hitparáda.

Poslední týden je tu…

Jak ten měsíc rychle utekl, se mi ani nechce věřit. Prvně jsem si ani nedokázala představit, že to tu jsem schopna ve zdraví (duševním) přežít. A hle, už jen pár dní a vracíme se.

Závěrečný týden už jen trénujeme. Slunce pálí, takže je čas, pořádně se opálit, aby nám v Česku všichni mohli jen závidět. Myslím, že si ještě jednou vylezu na kopec, abych si dokončila tradici co týden, to výšlap.

Abych řekla pravdu, nějak se mi domů ani nechce. Domů za sourozenci a rodinou jo, ale zima a návštěva školy už mne tolik neláká.

Zatím se s vámi loučím, děkuji za přečtení a asi si nachystám ještě nějaký článek.

Budu ráda, když mi napíšete, jestli k tomu máte nějaké připomínky, otázky cokoliv. Jsem přeci jenom začátečník a ocením kritiku.

 

Mějte se fajn Marťa

Komentáře