Vaření mě baví

Vaření mě baví, ale byla to dřina.

Jak už víte, tak se věnuji kanoistice na divoké vodě.

Protože bydlím v Brně, kde o peřej ani divokou nezavadíte, tak hodně cestujeme. V sezóně každý týden od čtvrtka či pátku, do neděle, jsme na cestách. Svačinka z domu vystačí tak na jeden den.

Asi nebude žádným překvapením, když vám řeknu, že jsem kdysi vařit vůbec neuměla a klidně i týden v kuse obědvala (někdy i večeřela) špagety.

Špagety s kečupem

Nejoblíbenější samozřejmě byly špagety s kečupem. Ten ale nebyl vždy, tak jsme se museli spokojit někdy jen se sýrem, s mákem nebo nějakou koupenou omáčkou.

Když píšu množné číslo, musím do toho zahrnout i své kamarády. V žákovských letech jsme začali jezdit na soustředění i do zahraničí a tam už nebyla zajištěná plná penze. Museli jsme se o sebe postarat sami. Nikdo z nás nic jiného neuměl.

Instantní speciality

Pak ale nastal zlom a my na trhu objevili nová jídla. Instantní kuře na paprice, které se pak na dlouhou dobu stalo hitem. Někdy jsme jej vystřídali příchutí 4 druhy sýra. Ano. Možná si říkáte, že jsme byli divní, že nám to chutnalo? Chutnalo! Glutamát fungoval perfektně. Časem přibyly i lívanečky.

Jednoduché vaření

Já jsem se ale chtěla naučit vařit alespoň něco a překvapit všechny při společném vaření. Zkrátka uvařit něco nového. Ze začátku i krupičná kaše byla těžká. Uvařit správně rýži?? No promiňte, ale nejsem žádný šéfkuchař. Myslela jsem si, že připálit těstoviny nejde, ale kamarádi mi to vyvrátili, když donesli hrnec připálených a rozvařených špaget.

Vyvařujeme si skvěle

Chtělo to změnu. Pomohlo mi, že jsem jezdila i se staršími holkami, které už z tohoto stylu vyrostly a otevřely mi oči. Inspirovaly mě. Uvařit to jídlo tak těžké pak ani nebylo. Kdybyste viděli, jak jsme se oblizovaly u bramborových knedlíků se zelím a uzeným. Koprovka, tvarohové knedlíčky, rizoto, rajská, saláty, nové verze špaget. Dostala jsem se do jiného levelu. Za palačinky jsem vděčná svému dědečkovi, který mi dopřál soukromé lekce. Dodnes jsem u nás doma mistr palačinek.

Takhle to fungovalo dost dlouho. Jenže jsem zas chtěla postoupit o stupínek výše. Začala jsem prohlížet kuchařky, ptát se babiček, pomáhat jim apod. Naučila jsem se spoustu nových jídel. Jenom bohužel nejsem úplně milovník české kuchyně. Doma jsem se vaření dost chytla, střídala se s mamkou u plotny, chystám svačiny, snídaně a různé dezerty. Mamka mi ve vaření hodně poradila.

Na cestách už je to skoro jako doma. Svíčková? Není problém. Omáčky, grilování, žemlovka, těstoviny na sto způsobů, brambory, rýže, mega super polévky…

Na soustředění jsme s děvčaty vařily vždy společně. Často to ale dopadlo tak, že naše krabice s jídlem obsahovaly to stejné a jídla postrádala šmrnc.

Vaříme s fantazií a zdravě

Zkusila jsem prosadit nové heslo: „Dneska Já, zítra Ty.“ Každá si vždy dopředu nakoupí na cca 3 jídla, uvaří je bez nějaké větší pomoci, umyje nádobí, všichni se najedí a druhý den někdo převezme štafetu. Jsem neskutečně ráda, že se to podařilo a funguje to. Ani si nedokážete představit, jaké dobroty máme. Všechny chceme vařit zdravější varianty a každá se chce vždy ukázat. Ach, …já to tak strašně miluju!!!!!

Největší potěšení je prázdný talíř, pochvala nebo to, když můj recept vaří holky na soustředění, kde třeba nejsem. Takto nějak ve zkratce probíhal můj příběh o vaření. Přiznám se, že někdy mám chuť na „kečupáky“ (špagety s kečupem), ale stačí to jednou a zase za dlouho. Neodolám ale rajčatovým omáčkám nebo domácímu pestu.

O tom, co mám nejraději, jak moc zdravě vařím, a recepty na mé favority se dočtete v příštím článku.

Díky za přečtení Martina

Komentáře